• dominikabalatkova

O triádách

aneb rozhovor o rozhovoru nad učením


Blíží se čas vysvědčení a tak i my jsme se rozhodli sdílet jeden ze způsobů hodnocení, se kterým se u nás ve Škole Vitae můžete potkat.


Triády neboli tripartity jsou v posledních letech ve školách velmi často skloňovaným termínem. Jde o obdobu třídních schůzek, které ale k rozpravě nad učením a výsledky dětí přizývají ty nejpovolanější - děti.


Triády, tripartity nebo také tripartitní třídní schůzky ve Škole Vitae existují od samotného počátku. V čase se trochu mění jejich organizace, přizpůsobují se aktuálním potřebám dětí, vyučujících i školy samotné, avšak cíl zůstává stále stejný: dát prostor rozhovoru nad učením.


A jak triády vnímají děti? Kolik času věnují přípravě? A jsou jim triády vlastně k něčemu? Zeptali jsme se dětí ze 6., 7. a 8. třídy. Nejstarší děti na škole totiž už mají za sebou tolik triád, že by zážitky z nich vydaly možná i na celou knihu. My jsme pro vás zatím sepsali tento článek.


Pěkné čtení!


Jak si takové triádové setkání můžeme představit? A co je jejich cílem?

„Triády jsou něco jako třídní schůzky, akorát tam jsou všichni - rodiče, jejich dítě a jeho učitelé. Je to rozhovor mezi několika páry očí,” vysvětluje sedmačka Hanka.


„Setkání probíhá tak že je tam jeden nebo víc učitelů a rodiče. Žák si připraví nějaké povídání o jeho učení,” doplňuje její spolužačka Ilonka. „Podle mě jsou triády schůzky rodičů, učitelů a dětí, na kterých děti reflektují své dovednosti, co se naučily, co je bavilo a co je třeba ještě procvičovat. Ukazují výstupy, které se jim povedly, na které jsou pyšné,” doplňuje Damián, který zároveň otevírá další téma, totiž nervozitu.


Triády pro děti představují nervózní okamžiky. Takové, kterých bychom ve škole chtěli co nejméně. Přesto tyto chvíle mohou být důležité. „Triády jsou tu od toho, abych si prošla, co všechno jsem se naučila. Pomáhají mi v plnění cílů učení, taky se učím hovořit o sobě, o tom, co chci. A můžou mě připravit na pracovní pohovor,” říká Nela z osmé třídy. Taky nás učí přemýšlet o své práci a učí nás naši práci prezentovat, shodují se šesťáci i sedmáci.


„Před triádou jsem vždy velmi nervózní, je to nepříjemné si něco připravovat a prezentovat zároveň před rodiči a učiteli. Ale učitelé Tě v tom nenechají,” popisuje své pocity z triády Damík.


Roli učitelů potvrzuje několik dalších dětí. „Triády nejsou na to, aby nás učitelé/lky rozzlobili, ale k sebereflexi,” zní z úst Marušky. „Společně se domluvíme, co je třeba zlepšit - i my, i rodiče, i učitelé.”


To je důležité, že se toho účastní všichni, shodují se i děti ze šesté třídy.


Jak se na takové triádové setkání připravujete?

Pro triády je tak klíčová příprava. „Vždycky si připravím sešity, aby i rodiče věděli, jak vypadají, jak si dělám zápisky. Pak si rozmyslím, co budu říkat o tom, co jsem se naučila,” popisuje svou přípravu na triády žačka osmé třídy. „Říct, co se nám povedlo, co se nám líbilo, co nás bavilo nebo na co jsme na to pyšní,” doplňuje Maruška z šesté třídy. Učitelé taky vždycky připraví sadu otázek, na které můžeme při triádě odpovídat, když bychom si nevěděly rady, dodávají další děti.


Projít si důkazy o učení, pojmenovat si pokroky i to, kde jsou slabá místa. Velkou přípravu si dělají sami vyučující, pro které jsou triády náročným, ale příjemným zážitkem. Vytvořit si totiž prostor, kde se můžete soustředit jen na jednoho z vašich všech žáků, zamyslet se, kudy vedou jeho cesty učení a slyšet, jak on sám nad učením přemýšlí, je pro učitele velmi cenné.


A zastavení se uprostřed běhu školního roku, klidné zamyšlení vícero lidí dohromady, nese ovoce. „Triáda mi jednou dokázala opravdu pomoci. Řešili jsme, že mi něco nejde. V tu chvíli pro mě bylo důležité, že se věnoval prostor vysvětlení, proč mi to nejde a jak to trénovat. Bylo úlevné, že se to mohlo vzít z jiné stránky, pozitivně, že je potřeba jen něco potrénovat, že to je maličkost. Myslím, že i rodičům se ulevilo,” popisuje Nikola. Že triádové setkání vedlo k uvědomění si toho, co nejde a jak na tom pracovat, popisuje více dětí. „Vím pak, na čem pracovat, ale taky si uvědomím, co mi opravdu jde,” říká Hanka.


A jaká je role rodičů u triády?

„To setkání je pro ně, aby věděli, jak nám to ve škole jde,” zmiňuje Ariza. Rodiče přichází na tripartitní setkání pro to, aby podpořili své děti. Pro děti je velmi důležité, aby věděly, že škola a rodina jsou v souladu. Že si rozumí, umí se domluvit. To vytváří bezpečné prostředí, které ve škole budujeme. Učit se totiž můžeme jen tehdy, cítíme-li se v bezpečí.


Cíl celého tripartitního setkání je napříč školou dětem jasný. Promluvit si o učení, o tom, co jde i nejde, shrnují děti. „Kdyby se něco dělo, je prostor to vyřešit. Původně jsou ty triády pro dítě, ale spíše to vnímám, že to děláme pro rodiče. Není to, aby mě to udělalo radost,” popisuje své vnímání cíle triády Niky. „A taky říct učitelům v čem s nimi souhlasíme, nebo nesouhlasíme, pokud je triáda dělána nad hodnocením,” dodává Ilonka ze sedmé třídy.


Tripartitní schůzky totiž nejsou jen od toho, aby došlo ke zhodnocení práce dětí. Můžeme toto setkání využít k tomu, abychom si vyjasňovali, zda máme na věci stejný pohled. K tomu slouží například práce s písemným hodnocením. Vyučující požádá předem rodiče i děti, aby si slovní hodnocení žáka pročetli a označili, s čím souhlasí a nesouhlasí. Takové trojí čtení hodnocení velmi pomáhá k vyjasňování toho, co mají být další cíle učení.


„A to je cenné, když z triády vypadnou cíle pro další učení, v tom vidím smysl,” popisuje Ariza. I Hanka má své cíle učení v paměti: „Stanovujeme si cíle - i věci, co se musíme doučit, sepíše se to srozumitelně a na další triádě nebo v dalším hodnocení se splnění cílů vyhodnotí.”


A jak si takové cíle učení představit?

„To může být cokoliv, třeba i číst nahlas. Abych si zlepšila čtení, četla polohlasem a ne jen v duchu. A taky třeba, že budu trénovat angličtinu, pět slovíček za týden, že se naučím,” popisuje Nela. „Je to ale individuální, může to být i třeba to, že se o hodině budu víc hlásit, budu aktivnější,” dodává. Stanovení cílů učení je jedna věc, druhá cíl opravdu naplnit. „Je pravda, že plnění cílů nejvíce funguje před a po triádě, po delší době od triády to někdy je výzva,” přiznává ještě Nela. „Cíl je tak potřeba jasně vidět, napsat si ho a kontrolovat ho, mně to pomáhá,” doplňuje Ariza.


Nervozitu před tripartitní schůzkou, strach z toho, zda se povede vlastní prezentace učení, většinou nakonec přemůžou příjemné pocity po triádě. Úlevu zmiňují všechny děti, „když mě na triádě někdo pochválí, ocení, mám pak dobrý pocit,” uzavírá Hanička.


A co by děti poradily spolužákům, které triády čekají prvně v životě? Přípravu a upřímnost, vyplývá z odpovědí:


  • „Neboj se toho, nezáleží na tom jestli ti chybí hodně úkolů, ale jestli to chápeš. A i kdyby jsi něco nechápal/a nevadí, nikdo tě nezakousne.” (Maruška)


  • „Buďte upřímní k učitelům, tím budeme upřímní sami k sobě.” (Hanička)


  • „Nemáš se čeho bát, mluvíš sám o sobě a sám sebe dobře znáš. Pomáhá, když si zkusíš říct, o čem budeš mluvit.” (Nela)


  • „Připrav si učení a začátek, co budeš říkat. Začít mluvit bez žádný otázky je těžký.” (Ariza)


A tak i my, za všechny učitele, dodáváme: není čeho se bát.


A děkujeme - rodičům za čas, který který nám i dětem při triádách věnují, vážíme si toho. A dětem za jejich poctivou práci, přemýšlivou sebereflexi a důkladnou přípravu na naše triádová setkání.



Dominika