Zdravíme všechny pravidelné čtenáře u zprávy o dění v družině. Tentokrát vás čeká o něco detailnější vyprávění o lesní družině, kromě toho se ale těšte na už tradičně cynický komentář, o který se nikdo neprosil, ale stejně ho dostane.
Můžeme si pogratulovat, zdárně jsme přežili první pololetí, třeskuté mrazy i náhlé oblevy. Koš na ztráty a nálezy se naplnil za zimu po okraj až vyvstává otázka, jak to, že oblečení nikomu nechybí.
Dříve jsme ztracené oblečky půjčovali dětem, které např. zapomněly čepici nebo rukavice. S narůstající kalamitou vších přátel jsme od této taktiky opustili. Prosíme vás, zkuste dětem věci podepisovat a kontrolovat.
Lesní putování
Poprvé jsme se v tomto roce vydali za skřítky do Milíčovského lesa. Dali jsme dětem do rukou mapu a důvěru a měly nás provést po trase výskytu skřítků.
Děti se střídaly v navigování a kromě posledního skřítka, kde nás již tlačil čas a museli jsme bádání urychlit, děti našly všechna stanoviště samy. Vzájemně si radily, pomáhaly a motivovaly a i když se družinářky chvílemi rosily potem, kde asi skončí, tak se zdá, že děti šly na jistotu (bažina a keře byli prý v plánu i když jedno dítě prohlásilo že do dalšího křoví ho nedostanou ani párem volů).
U posledního skřítka děti našly překvapivě poklad o kterém nevěděly ani všemocné družinářky. Děti moc potěšil tento nečekaný nález a společně se shodly že medaili s krásným vzkazem nechají na místě, aby ji mohli najít i ostatní lesní průzkumníci.
Vzhledem k tomu jak úžasně zvládly děti putovní družinu plánujeme brzy další puťák ve kterém plánujeme objevovat Milíčovská jezera a taky nové lesy města Prahy.
Dobrou noc
Jeden ze skřítků které velmi zaujal děti byl poslední Jeník který spinkal ve svém pařezu. Některé děti nám teď pospinkvávají v lese po různých pařezích a dělají si tam měkké postýlky.
Lesní architektura
V lese byly časté hádky kvůli jednomu lukrativnímu místu na stromě. Družinář Radim rozhodl, že tohle místo se stane dočasně Švýcarskem a děti si založí nová místa. Zdá se, že si každý našel svoje top místo a jedna skupinka zde usilovně trénuje parkour a skoky do dálky i výšky.
Na cestách do lesa je nejlepší, že mají děti možnost nerušeně procházet svoje okolí, bádat a objevovat. Jednou jsme takhle na podzim napočítali po cestě do lesa asi 23 opuštěných ptačích hnízd, nebo se naučili písničku o sluníčku, kterou složila jedna slečna v první třídě. Někdy máme pro děti připravené i pracovní listy, ovšem zde se potýkáme s problémem, že zejména v první třídě ještě nezvládají moc číst a psát, takže je ten cár papíru akorát zdržuje od dobrodružství.
V zimě se pak zasekávají u (pro dospělého jedince) zcela obyčejných věcí, například u zamrzlé louže. Nevěřili byste, kolik nadšení dokáže vyvolat trochu zmrzlé vody v prohlubni chodníku.
A pokud ani jako dospělý neodoláte a sklouznete se, když nějakou louži potkáte, tak vám třeseme pravicí, předáme pugét a medaili, neboť se vám podařilo zachovat v sobě malého člobrdu, kterému dělají neobyčejnou radost zcela obyčejné věci.
Únor jsme završili spontánní buřtovačkou ke které vyburcovaly v pondělí děti Adélku. Když hlas lidu promluví, nedá se jinak, utíká se do Lidlu, kde se nakoupí jablka, buřty, chleba, kečup, společnými silami se udělá oheň a pak si u kytary užíváme společný čas.
Pieta za Masopust
Letos jsme jaksi zapomněli na Masopust, takže žádné pálení basy. Což je škoda, to uznáváme. Je to kvůli tomu, že nás jaksi opustili učitelé, kteří měli tento kratochvilný svátek rádi a nikdy neopoměli všem připomenout, že musíme udělat mejdlo.
Takže pardon, píšem si do družinářského kalendáře obřími děsivými červenými písmeny:NEDOPUSŤ BY SE ZAPOMNĚLO NA MASOPUST!
Mobilový klub
Nešvar z minulého roku pokračuje. Děcka po škole nejdou domů, nejdou ani do družiny, zůstávají někde v meziprostoru, kam ještě sahá školní wifi, a paří hry.
Na jednu stranu máme pro takové chování pochopení, na druhou stranu moc nerozumíme tomu, proč v lednu a únoru nejdou děti někam do tepla. Například v blízké knihovně je teplíčko a wifi majou taky.
Chlapcům z šesté třídy tímto předáváme imaginární štafetu závisláků, kterou symbolicky předáváme za bývalou třídu devátou. Jsou dokonce o něco chytřejší než naši bývalí mazánci, neboť se začali schovávat za zeď nadchodu. Nejsou tedy vidět, jenom slyšet.
Ale pozor, všimněte si, že v mobilovém klubu majou impostora v podobě dívenky, která sáhla raději po knize. Prosíme tímto dívenku, aby se zasadila o čtenářský program u nadchodu.
*EDIT.
Abychom jim nekřivdili, musíme uznat, že ačkoliv máme jisté výhrady k trávení jejich volného času, musíme uznat, že jsou jako třída absolutní miláčkové, kteří si umí navzájem pomoci, jak dokládá tato fotografie, kdy si jeden žák zlomil ruku a kámoš mu kolegiálně nakrájel oběd, protože by to s rukou v gypsu asi nezvládl.
Dílničky
Uzřete! Nabízíme výcuc z našich jemnomotorických volnočasových aktivit.
Tady jsme například vyráběli odznaky síly a odvahy. Dílnička to byla opravdu povedená, zvlášť když přitáhla i zaryté čutálisty.
Na oslavu Masopustu jsme sice zapomněli, ale děti si i tak mohly vyrobit masku.
Na Valentýna jsme si vyrobili přáníčka z lásky.
Přecházíme do ornitologické sekce. Kosácké budky jsou sice poměrně snadné, za to však velmi efektní.
Pokračujeme, kosáky jsme zvládli, jdem na něco složitejšího. Kdo při výrobě poletavých drobečků využije vzor a kdo se nechá unést na vlně vlastní fantazie?
Předposlední zdokumentovanou dílničkou jsou tyhle barevné otisky vloček.
Poslední je pak velmi spontánní soukromá dílnička, kde máme opět v hlavní roli naše zdatné fotbalisty. Nejsou tak jednostranně zaměření, jak jsme si mysleli, s bradou spadlou vznikl tento snímek, na kterém si kluci pletou náramky.
Čas na KAPLU
Vzpomínáte, jak jsme v minulém vydání lákali na vývoj kaplové architektury. Díla jsou pravdu luxusnější a luxusnější.
Řízená provokace
Fanoušci skupiny Vypsaná fixa jistě znají jejich píseň Mažoretka, která začíná slovy "Každej chce mít svý akvárko".
To je i realita v životě naší školy Vitae. Dva borcí z druhého stupně už dva roky uskutečňují projekt "rybky do knihovny". Akvárko s okysličenou vodou už v knihovně v půlce ledna stálo BEZ RYB zhruba dva měsíce. Nikdo nechápal proč a tak se družina rozhodla, že si ryby prostě udělá, aby akvárko neleželo ladem.
Ke dni, kdy vychází tento článek už máme v akvárku jak floru, tak i malé šnečky a sumečky. Očividně potřebovali kluci trochu popostrčit k činu.
Vzali naši provokaci vskutku sportovně, tak děkujeme, že se na nás nezlobíte.
Ptačí pozorování
Prosíme vás, nevíte někdo, jak se jmenuje tenhle ptáček? Bydlí společně s dalšími kamarády stejného druhu ve smrku na zahradě a my nejsme schopní odhalit jeho totožnost.
Galerie všehochuť
Jako poslední nás čeká oblíbená galerie všehochuť, kde je pár snímků od slečny z druhé třídy, která se tak nudila, až se připojila do družiblogové redakce a pořídila pár ilustrativních snímků, abyste viděli, jak vypadá družina Vitae z perpektivy malého človíčka. Poznáte, které snímky ona slečna vyfotila?
To bude od nás vše.
Majte sa famfárově
váš DRUŽITÝM