Je příjemná červnová středa. Poklidné vesnické dopoledne rozčísne hvizd píšťalky. Na provizorním fotbalovém hřišti proti sobě stojí čtyři družstva, která se v potu a slzách utkají o nepsaný titul zlatého mistra.
Specifikem celého turnaje je, že se divoké souboje odehrávají zpravidla jen na jedné polovině hřiště. Zprvu nadšené fanynky svým pozorováním mohou zjistit zajímavé informace o brankářích, kterých se probíhající match zdánlivě netýká. Přinášíme zde proto zajímavou sondu do duše nudícího se brankáře.
Tomáš si během prvního zápasu zvládá udělat manikúru jen za použití vlastních zubů. Ve čtvrtfinále ho překvapila akce, která se neočekávaně přesunula před jeho branku. Odvážně se však vrhne po míči na zem. S nadšením drží za nohu Matěje a vítězoslavně volá: Mám ho!
Brankářem modrého družstva byl Michal, který v sobě nečekaně objevil boxerský talent. Tvrdé pěsti však během zápasů nedokázal uplatnit a místo toho do všeho strkal hlavu, až o ni málem přišel. Do dalšího utkání proto zvolil strategii zvanou "flegmatický ledový klid", která spočívá v meditačním pohupování se ze strany na stranu s rukama v kapsách. Na Dorčin povel: "Michale, dávej pozor!" vytáhl jednu ruku z kapsy. V souboji o třetí místo si kompenzoval otřesy z minulých zápasů a během svého postávání v brance zkonzumoval asi kilo třešní a půl kila nezralého rybízu. Diváci Michalův výkon komentovali: "... je nejaktivnější, když sbírá v poli vysypané třešně."
Hráči červeného družstva se v bráně vystřídali téměř všichni. Za zmínku jistě stojí Čestíkovo vystoupení, se kterým by se nemusel stydět hostovat ve světoznámém představení irských tanců Lord of the Dance. Musíme přiznat, že červení si fotbalové hřiště přizpůsobují své svérázné hře. Elegán Max vykrývá útoky soupeře svou kravatou. Pozdě si ale uvědomil, že vlastně žádnou nemá. V dalším poločase tedy zkusil použít svůj šarm.
Podobně i Matěj, rozený gólman, který obětavě zvedá míč ze země rukama. Koho zajímá, že momentálně hraje na pozici útočníka ve středu pole? Nic mu ale nebrání ocenit sebe sama slovy: "Jsem génius, jsem génius! Akorát hodně skrytej génius ..."
Jako nejprofesionálnějšího brankáře fanynky chtě nechtě musely jmenovat Ondru. Ten to má v paži a vždy je tam, kde má být. Neustále ve střehu čeká na akci, která nepřichází. Díky jeho maličkosti zelení získali titul mistra. Z diváckého pohledu na rozdíl od svých soupeřů ale nepředvedl nic moc originálního... Prostě profík.
Nesmíme však zapomenout na ostatní hráče, jejichž post ani nelze pojmenovat. Mohli bychom je shrnout pod pojmem útočně bránící postavy se zářivě růžovými doplňky. I tito účastníci byli podrobeni zkoumání divaček, které zachytily a komentovaly nejvýznamnější momenty turnaje.
David je šílenec. Při pohledu na cokoliv kulatého ztrácí veškerou pozornost, dokud daný předmět nedopraví mezi dvě tyče. Díky této vlastnosti dokázal v momentě vyloučení obou jeho spoluhráčů hrát sám a dokonce i málem dát gól.
Nejokopávanějším hráčem turnaje se stal Ríša. Fanynky marně přemýšlely, co ostatní hráče tak moc láká, že si do něj každý musí kopnout a někteří dokonce i opakovaně. Richard však prokázal obrovskou statečnost a 24 góly si vystřílel titul nejproduktivnějšího hráče. On však sám o sobě tvrdí, že nestřílí. Zřejmě se mu to tedy děje čirou náhodou.
Zajímavým objektem byl také Daník a to nejen pro svůj roztomilý kukuč. Do turnaje se zapsal svými komentáři, které vždy začínal slovy: "Nééé, já to chtěl ...". Chtít ale někdy opravdu nestačí.
Jenda působil v průběhu turnaje poměrně zmateně. Na otázku rozhodčího, kolik má rukou, odpověděl, že neví, protože je necítí. Během dalšího zápasu ale citelně zjistil, že hlavu má stále pouze jednu, když po ní zmizel ve změti křoví a kopřiv.
Nejmotivovanějším hráčem hned po Davidovi byl Daniel. V prvním zápasu testuje novou strategii zvanou Rozzuřený beran a míč do brány doslova dotrká. Divačky během utkání také zjistily, že se Daniel dá vnímat i jinými smysly než sluchem. Díky jeho ztrátě hlasu se z něj stal prima společník, který baví ostatní svými neustálými komentáři doprovázenými chrčením, výraznou gestikulací a mimikou. Daniel dal do hry všechno. Během snahy sesadit Richarda z trůnu slávy si zlomil zápěstí a jeho zběsilý hon končí na pohotovosti v nymburské nemocnici.
Své magické schopnosti objevil během hry také Matěj, který až neuvěřitelně dokáže zpracovat vzduch. Při pohledu na něj se Daniel neubrání komentáři: "Matěj..., to je hroznej tank."
Červení se projevili jako tým mnoha strategií. Během jejich hry se děly nečekané divy a vzduchem létaly drny. Česťa nejednou zmátl soupeře přihrávkou sám sobě. Matěj zase využil driblování. Společně pak aplikovali metodu zvanou rudý chaos před brankou, během nějž ztráceli ponětí o tom, kde je míč, nejen soupeři. Michal se tuto taktiku snažil pochopit, ale vzdal to se slovy: "Je tam víc Česti než rozumu."
Divácky nejoblíbenější hráčkou byla Dorka. Byla jednou z mála, která věděla, co dělá. Na rozdíl od mužské části hráčů si dokázala udržet po celou dobu hry nadhled a pravidelně se zjevovala tam, kde to bylo nejvíce potřeba. Díky její solidaritě si mohl Ríša odnést svůj titul a Daniel dohrát turnaj v zastoupení. Ke cti ji také budiž přičteno, že se nenechala zlákat mamonem a během pročesávání zahrádky hledala opravdu zakopnutý míč a ne nahodile rostoucí jahody.
Turnaj byl dlouhý a v závěru se radovali všichni jen z prostého faktu, že už to konečně skončilo.