Ročníková práce očima osmáků

Zuzana Loudová
3. 7.
Minut čtení: 4

Aktualizováno: 18. 7.

Od začátku školního roku osmáci každý týden pracovali na vlastním tématu – něčem, co je zajímá, co si chtějí vyzkoušet, co je jim blízké. Výsledkem jejich celoroční práce byla nejen teoretická a praktická část ročníkové práce, ale také její veřejná obhajoba, kterou mohou navštívit rodiče, učitelé a děti z ostatních ročníků. A právě ta byla pro mnohé první zkušeností s prezentací vlastního projektu před publikem.

Ročníkové práce ve škole Vitae nejsou jen o napsání textu. Děti si vybírají téma, plánují postup, konzultují s vyučujícími, učí se citovat, hledat zdroje, formátovat text, organizovat si čas nebo reflektovat svou práci.

Témata byla i tentokrát velmi pestrá, posuďte sami:

Průvodce Thajskem
Adaptační strategie rostlin
Správa sociálních sítí pro želví obchod
Metro hlavního města Praha skrze čočku fotoaparátu
Co jíme, tím jsme: Vliv stravy a látek na výkon a soustředění
Programování v Pythonu
Návrh interiéru do portfolia
Architektonický návrh školní zahrady a mnoho dalších…

Jaké to je – vymyslet si téma, vydržet u něj celý rok a nakonec o něm mluvit před ostatními? Na to mi odpověděly tři osmačky – Julie, Mia a Natálie.

Jaké bylo vaše téma a proč jste si ho vybraly?

J: Moje téma byl výcvik vodicích psů pro nevidomé. Původně jsem chtěla pracovat se zvířaty, později jsem to zúžila na psy a mamku napadlo zaměřit se právě na vodící psy a to mě zaujalo.

N: Jako téma jsem zvolila háčkování chobotniček pro Nedoklubko a vybrala jsem si ho, protože jsem chtěla mojí ročníkovou prací někomu pomoct a mamku napadla právě tahle organizace.

M: Vybrala jsem si téma stomatologie. Chtěla jsem, aby to navazovalo na výběr mojí střední školy, což je Asistent zubního technika. Měla jsem připravené otázky pro jednu stomatoložku, ale nakonec jsem mohla jít do její práce a vidět, jak ošetřuje pacienty. Všechno mi ukazovala a popisovala a na konci jsem se jí pak ještě zeptala na pár otázek.

Co pro vás byla největší výzva?

J: Oslovit lidi a domluvit si s nimi rozhovor. S rozhovory mám zkušenost ze školního časopisu, ale to bylo s lidmi, které znám. Z oslovování cizích lidí mám strach, byla to pro mě velká výzva. Ale nakonec to bylo hrozně fajn a jsem ráda, že jsem do toho šla.

N: Samotné háčkování, protože to zabere hodně času, během roku jsem si musela snížit cílový počet, abych to zvládla. Hodně mi s tím pomohla mamka, háčkovala hlavy a já chapadla. Výzvou pro mě byla i teoretická část – jak ji pojmout.

M: Mám problém dodržovat termíny, bylo pro mě těžké stíhat to tak, jak jsem si naplánovala. Taky pro mě byla výzvou práce se zdroji.

Na co jste během práce přišly – ať už o tématu nebo o sobě?

J: Tak kdybych mluvila o tématu, tak tu budeme dlouho. A o sobě…že mi je tohle téma opravdu hodně blízké. A taky mě překvapilo, jak mě baví práce s lidmi.

N: Hodně mě překvapilo, že se ročně narodí předčasně víc než sedm a půl tisíce dětí. A také mě překvapilo, že mě během té práce háčkování trochu přestalo bavit, vyprchalo to počáteční nadšení.

M: Spíš jsem se ujistila v tom, že by mě ta práce bavila.

V čem si myslíte, že jste se během ročníkovky nejvíc posunuly?

J: Zbavit se strachu z oslovení cizích lidí a také se nebát představit svou práci, protože vím, že je na dobré úrovni.

N: V psaní úvodu, závěru a celkově formálního textu, aby to mělo hlavu a patu.

M: V psaní odborného textu, protože ta moje práce byla hodně odborná. Baví mě psát, ale tohle pro mě bylo nové.

Změnil se váš pohled vaše téma během roku?

J: Nijak zásadně, spíš se mi to téma více přiblížilo – výcvik psů mi přijde ještě lepší, zároveň ale také náročnější a dražší.

N: Nezměnilo, spíš rozšířilo.

M: Nezměnilo, spíš překvapilo, že je ta práce hodně složitá, že zubaři musí znát vlastně celé tělo.

Jak jste se cítily při obhajobě?

J: Na začátku jsem samozřejmě byla dost nervózní, ale potom to bylo skvělé. Přišlo hodně lidí, na konci měli spoustu otázek, všichni byli milí.

N: Předtím jsem byla ve stresu, ale pak už to bylo v pohodě. Mluvila jsem hodně rychle, něco jsem zapomněla, a tak jsem musela trochu improvizovat.

M: Hmmm, nejdřív jsem byla nervózní a nakonec to bylo úplně v pohodě, protože jsem si to hodně připravovala a několikrát odříkala. Měla jsem tam kamarády, kteří mi dost pomáhali, to bylo fajn.

Co byste poradily budoucím osmákům, které ročníková práce teprve čeká?

J: Hmmm, za mě je klíčové vybrat si dobře téma. Když je to bude bavit celý rok, budou mít motivaci to dělat i ve svém volném čase. Myslím, že já jsem si vybrala hodně dobře, moc mě to bavilo. Druhá věc je dobře si rozvrhnout čas, ale myslím, že i tak se pak může stát, že se na něčem člověk zasekne.

N: Určitě vybrat si dobře téma. Projekty v nižších ročnících jsou na kratší dobu a tohle je na celý rok, takže pokud tě to v půlce přestane bavit, tak ti to může otrávit celou práci.

M: Začít na tom pracovat co nejdřív. Já dělám často věci na poslední chvíli a myslela jsem si, že prostě jen napíšu text a je to. Pak mi ale došlo, že je to velký projekt, občas jsem byla ve skluzu. Takže bych doporučila začít na tom pracovat hned a taky se nestresovat, protože když už se do toho pustíš, tak to není tak těžké.

Holky, děkuji vám za nahlédnutí do vaší celoroční práce a za inspiraci pro další osmáky a osmačky!

Ročníková práce je pravděpodobně největší projekt druhého stupně. Občas je to dřina, občas je potřeba se trochu přemlouvat. Jak se shodly holky, zásadní je dobře si zvolit téma. Pocit po obhajobě je k nezaplacení. Zvládnout něco tak velkého vlastními silami je prostě skvělé!

Všem budoucím osmákům držíme palce!