• adelavandelikova0

Duben - du ven

Zdravím tě, milý čtenáři. Nenech se přemlouvat a zabředni s námi do rekapitulace měsíce dubna.

Co Tě v dubnovém vydání družiblogu čeká?

  • fotografická výzva

  • benefice pro kočičí paní

  • rozjímání nad rozkvetlými keři a přírodním uměním



Pokud se vám nadpis článku zdá divný, je to tak. Je divný. U nás v drůže totiž chodíme ven celoročně, nejen v dubnu.


Fotografická výzva


„Rózo, já se nudim," řeklo jedno dítko s obličejem protaženým v otrávenou grimasu. Děti se v družině většinou zabaví samy, jen někdy potřebují trochu popošťouchnout.

Když se někdo doopravdy nudí, hrajem spolu různé hry, ale v dubnu jsme odpilotovali novou výzvu. Dítěti jsme vyjímečně zapůjčili družinový mobil a řekli mu zadání : vyfoť nějaký detail, celek, pohyb (akci) a družináře. Výsledkem výzvy se můžete pokochat i vy.








Některé fotografie jsou sice na první pohled mizerné, následující kousek zveřejňujeme pro jistou kompoziční podobnost s renesančním uměním:






Uhodnete, kdo měl jako první špatnou náladu? (nápověda, z dospělých to nikdo nebyl).


Benefice pro kočičí paní


Byla jednou jedna kočička. Ta kočička byla hrozně hladová a smutně mňoukala před vrátky naší školy. Pak se odhodlala vstoupit a smutně mňoukat na zahradě. I šla kolem jedna paní a srdce její se nad nebohým čtyřnohým tvorem slitovalo a počala mu nosit potravu. Nechce však vstoupit na pozemek školy a tak vymyslí kulišáckou vychytávku. Potravu pro kočičku tak podstrkuje v mezeře mezi betonovou zídkou a plotem.

Jenže si těchto dobrůtek všimly panelákové myšky. I seběhly se hlodavčí kamarádi na pamlsky pro kočičku a všechno jí snědly. A do svého paneláku už se vrátit nechtěly a osquatovaly prostor školní zahrady.

Paní tam teď nosí jídlo pro kočičku, nic netušíc, že místo kočičky hodují na dobrotách myšky.


Trochu méně pohádkově:


Tato paní, která si vysloužila přezdívku "Paní Kočičí" určitě nejedná se zlým úmyslem. Naopak oceňujeme její starost o zatoulané kočky. Přesto nám nepřipadá v pořádku podsouvat kočičí žrádlo potutelně pod plotem, strkat potravu do křovisek, neboť to s největší pravděpodobností opravdu nepojídají kočky, nýbrž sídlištní potkani.


Cesty hájení našeho prostoru určitě jsou, nám však nápady docházejí.


Snížili jsme se bohužel i k pasivně agresivním akcím jako : do volného prostoru mezi plotem vkládáme ostříhané trnité rostliny, bychom zamezili podstrkování obalů od šunky s nakydanou kočičí paštikou. V hlavách nešťastných družinářů vzniká i myšlenka přespání ve škole a hlídkování u místa, kde se potrava zjevuje. V minulosti se dokonce na tuto paní volala policie. Ale taková akce nemůže dopadnout dobře.


Obracíme se na vás, drazí čtenáři. Máte nějaký nápad, jak se s naší nemilou situací vypořádat?

Neváhejte a oslovte nás v čase družiny. Heslo "KOČIČÍ PANÍ".


Rozjímání nad rozkvetlými keři a přírodním uměním






Díky za přečtení


Družiteam