Zářijový družiblog

Školní zahrada se 1. září opět probudila z prázdninového spánku, přišli mezi nás

malí prvňáčci a v družině začalo veselé štěbetání. Děti měly velkou radost, že

opět vidí své školní kamarády a mají ve družině čas, kdy si mohou společně hrát

fantazijní a sportovní hry. A my, družináři, jsme moc rádi, že můžeme děti tímto

časem provázet. Ráda bych posdílela pár zážitků z družiny, které jsem měla

možnost s dětmi zažít.

Andrejka si připravila pro děti první tvoření. Děti kreslily své zážitky z družiny

a z prázdnin do snímků fotoaparátu. Tvoření mělo velký úspěch, děti si dávaly

na obrázcích záležet a pak běhaly po zahradě a „fotily” si další zážitky.

První výprava lesní družiny byla jen nedaleko od školy. Našli jsme si místo, kde

byly skvělé stromy na lezení, mnohé děti lezly poprvé a byly nadšené, že se jim

daří. Jiné děti tuto družinu pojaly stylem sportovních výzev. Jonášek vymyslel

výzvu pro další děti, která sklidila velký úspěch. Jejich neuvěřitelná výdrž mě

udivovala, kluci vydrželi mnoho minut, klobouk dolu.

Další lesní družina směřovala na nejvyšší kopec – ten Milíčovský.

„Já pořád žádný kopec nevidím,” ozývalo se, když jsme už byli nějakou dobu na

cestě. No, a najednou tam byl. A byl dost velký.

„Tam nikdy nevylezu,” povzdechlo si jedno z dětí. A mě něco napadlo. Vyndala

jsem provaz z batohu a řekla: „Tak se tam vzájemně vytáhneme.” Děti byly

nadšené, provazu se držely, ale v půlce kopce usoudily, že už provaz nepotřebují

a vyběhly na kopec bez něj.

Hanka nás naučila několik seznamovacích her na jména, byla to zábava a taky

velké soustředění. Provaz jsme v průběhu družiny ještě využili na přetahování a podbíhanou, která

se dětem moc líbila a hrály by ji ještě dlouho, ale čas v lesní družině ubíhá příliš

rychle a tak byl čas k návratu do školy.

Popsala jsem vám jen pár střípků ze zářijového dění v družině. Uvidíme, co

přinese říjen.

Aneta