• dominikabalatkova8

Vyprávění dětí o expedici (6. třída)

6. třída si letos naplánovala expedici úplně sama. Nepřizvali jsme žádného externího odborníka, který by nás provedl programem, nejeli jsme za žádným tématem. Místo pobytu vybraly učitelky, jídelníček vymyslely děti. Cíle expedice byly dva: být spolu bez počítačů, internetu a vlastního křesla, zato venku a v pohybu. A druhý cíl? Dokázat, že se dokážeme postarat sami o sebe. A tak jsme týden sami sobě vařili, uklízeli po sobě, starali se o celý dům a vymýšleli vlastní program. Expedice byla v režimu dětí - od těch nižších starostí "co budeme jíst", až po ty nejzásadnější "v kolik půjdeme do bazénu a kdo vyhraje celotřídní turnaj v kulečníku?", (téměř) vše si děti řídily samy.


A jak si expedici děti užily? Dozvíte se na následujících řádcích. Šesťáci a šesťačky při psaní využili různé slohové útvary, které už znají. Počtete si tak zprávy, popisy i vyprávění, a dokonce jeden limerik.


Pěkné čtení!




Cesta tam - popis (Deniska)


V sobotu 13. 6. jsme se celá třída setkala ve 13:30 na poloprázdném Hlavním nádraží před Luxorem. Poté, co se všichni rozloučili, vydali jsme se na docela prázdné nástupiště. Náš vlak jel ve 13:56, takže jsme ještě měli trochu času. Odložili jsme naše velké, těžké batohy a jen tak jsme si povídali o všem možném. Po chvíli vlak přijel. Nastoupili jsme do poloprázdného vagónu a hledali volné sedačky. Netrvalo to dlouho a už jsme všichni seděli a vezli se do stanice Tábor. Cesta trvala přibližně dvě hodiny. Když jsme vystoupili, nemuseli jsme procházet tmavým podchodem na jiné chladné nástupiště, protože vlak, na který jsme měli přestupovat, stavěl hned na druhé straně nástupiště. Za chvíli přijel. Byl to malý modrý vláček a ve vagónu jsme byli sami. Pouštěli jsme si písničky z repráku. Za půl hodiny vlak zastavil v malé stanici Horusice, kde jsme všichni vystoupili. Na prázdném nástupišti na nás čekala Domča s pánem, který vlastnil statek, kam jsme jeli. Měl s sebou své auto s přívěsem, do kterého každý s radostí dal svůj těžký batoh, aby ho nemusel tahat. Protože právě následoval 4 kilometrový pochod po silnici. Část cesty jsme šli po okraji nadjezdu, kde auta jezdila 90 kilometrů za hodinu. Moc jich ale nebylo. Na statek jsme dorazili všichni v pořádku, akorát jsme byli pořádně zpocení.





Sládků statek - recenze (Anitka)


Dne 13. 6. 2021 se 6. třída ubytovala ve Sládkově statku. Statek vlastní samotný pan Sládek a jeho manželka paní Sládková. V celém statku jsme používali 4 koupelny, které byly moc krásné, pěkné a čisté. Též krásné byly naše pokoje. Tedy, když jsme přijeli, kluci se lekli, protože na postelích byly růžové deky. Naštěstí učitelky přinesly modré a zelené povlečení a bylo vyřešeno. Každý pokoj měl postele a skříně, v některých pokojích byla i zrcadla a křesla. Kuchyně byla dobře zařízená, skoro vše, co jsme potřebovali, tam bylo. Venku byl vyhřívaný bazén, kde jsem se pořádně vyblbli, hlavně při kohoutích zápasech. Cca 10 dětí se strkalo na sobě do vody, byla to legrace. Též tam byl ping-pongový stůl, na kterém si pár dětí zahrálo. Byl tam také stolní fotbal, který hrálo pár dětí. Musím podotknout, že tam byl kulečník, který byl non-stop obsazený. Vše to bylo na velkém pozemku, kde byla krásná tráva. :)



Bazén - popis (Toník)

Bazén měl rozměry cca 10 x 5 m. Měl vyhřívací systém a jeho teplota se pohybovala kolem 24°C. Byl hluboký 150 cm a dalo se v něm příjemně plavat. Byla v něm čistá voda a kupodivu se nám ji ani po týdnu nepodařilo zašpinit. V bazénu jsme hráli např. vodní polo nebo kohoutí zápasy.


Bang! - vyprávění s trochou reklamy (Adam R., Michal)


Jednoho tajuplného odpoledne se sešli velcí a drsní borci: Adámek, Míša, Damíček, Toníček a Vojtíšek. Asi se všichni ptáte, co šli dělat… no představte si, že šli hrát BANG! 😱.

Asi všichni víte co je BANG!, ale pro jistotu vám to vysvětlíme. BANG! je zábavná, strategická, snadno pochopitelná, no prostě úžasná karetní hra (100 % not sponsoring). A mimochodem, pokud zadáte slevový kód Adámek na www.velciadrsniborcihrajibang.cz, tak dostanete 10% slevu k zakoupení hry BANG!. Tak neváhejte a kupte si BANG! již dnes.

Ale zpátky ke hře. Pro Vojtíška to nevypadalo dobře… banditi ho drsně šikanovali a jeho pomocník Adámek též, protože byl na drogách (možná proto viděl z okna draka). Nakonec se jednoho banditu podařilo zabít, ale byl to ten zdrogovaný pomocník šerifa. Šerifa Vojtíška zachránil (na chvíli) dynamit, který pohřbil jednoho banditu… Toníčka!!!

Ve hře už zbývali jen tři… Damíček, Míša a Vojtíšek. Po dlouhé a drsné přestřelce byl vyřazen ze hry odpadlík Míša. Zbývali už jen dva… Damíček a Vojtíšek… ti nejdrsnější z nejdrsnějších.


Bylo rozhodující kolo, oba dva měli jen jeden život…


a pak…


zacinkal zvoneček a všichni šli na oběd.



Úterní celodenní výlet - vyprávění (Damík)


Pondělní noc pro nás byla krátká, zvláště pro ty, co večer dělali řízky na výlet a ráno i lívance ke snídani. Ačkoli nad snídaní strávili kuchaři jen 1,5 hodiny byly lívance s ovocem a bůhvíčím ještě výtečné. Po snídani se nám změnil plán - nakonec počkáme na autobus do Veselí místo abychom šli 5 km pěšky, protože bylo velké teplo. A jak jsem již zmínil, bylo velké vedro, takže jsme obsadili bazén, ping-pong a kulečník. Okolo dvanácté jsme snědli už tak spařené řízky. Potom jsme se, s batohy na zádech a zapatlaní od opalovacích krémů, odebrali na autobusovou zastávku ve Svinách. Aby nám čas rychleji ubíhal, říkali jsme si vtipy. Naštěstí autobus rychle přijel a z něj bylo nádherně vidět na Veselí nad Lužnicí.


Jak jsme zjistili, Veselí není obrovské. Jeho dominantou je kostel s vysokou věží, postavený na jediném kopci v okolí; pod ním jsou již čím dál tím mladší stavby. Autobusem jsme dojeli na zastávku mezi Lužnicí a Nežárkou a došli jsme zpět na náměstí pro zmrzlinu. Dále jsme prošli poli až k Vlkovským pískovnám. Po zastávce v kempu jsme se vydali k velké písečné duně, překvapilo nás, že je tam písek! Vykoupali jsme se v pískovnách a šli zpátky na autobus.


Tenhle výlet nás pěkně vyčerpal.



Zpráva z pokojů (Maru)


V neděli šesťáci se svými učitelkami Lindou a Becky jeli na školu v přírodě. Ve vlaku jim Linda řekla, že se mají rozdělit do pokojů. Holky mají pokoje po 4, 3 a 2, kluci také po 4, 3 a 2. Učitelky měly každá svůj pokoj. Když přijeli, rozdělili se do pokojů, začali se vybalovat a ustlali si postele. Ve volném čase hráli stolní hry například Bang, poslouchali hudbu nebo si povídali. Také v jednom z pokojů bylo večer čtení. Šesťákům se rozdělení pokojů líbilo, až na to, že by asi chtěli jiné rozdělení. Holky by chtěly být po pěti, zato kluci byli spokojeni s tím, jak to bylo. V pokojích byly postele, skříň/skříně, stůl a židle, někdo měl noční stolek nebo dokonce křeslo/gauč.



Celodenní výlet aneb Opravdu špatný nápad - vyprávění (Vojta)


V úterý jsme šli, přes protesty všech, na celodenní výlet. Šli jsme na autobusovou zastávku ve Svinách. Když jsme tam došli, tak jsme několik minut čekali na autobus. Na zkrácení dlouhé chvíle jsme si vyprávěli vtipy například :


“Víš, proč myslivec nemůže mít děti!?”

“Hmm… nevím.”

“Protože má péro na klobouku a střílí kulky po lese.”


Když ten autobus konečně přijel, tak jsme do něj nastoupili, a svezli jsme se do Veselí nad Lužnicí. Tam jsme si koupili zmrzku a pak jsme se vydali vstříc jisté smrti usmažením se na prudkém slunci. Když jsme dorazili k písáku, Domča řekla, že půjdeme na písečnou dunu. Kdyby jsme z ní ihned nevypadli, jistojistě bychom tam zhynuli, ale nás hnala myšlenka na vykoupání ve vychlazeném bazénu a tak jsme rychle táhli pryč.


Cestou zpět Domča s Becky svolily k rychlému a nepovinnému vykoupání v písáku. Když se všichni, kdo chtěli, dosyta vycachtali, šli jsme na nejnepříjemnější úsek cesty. Šli jsme polní cestou pod praživým sluncem. Když jsme konečně dorazili do Veselí n. L., opět jsme čekali na autobus do Svin.


Nakonec jsme se doplazili na statek všichni ve zdraví. Skočili jsme do bazénu, a to byl konec celodenního výletu.



Celodenní výlet - zpráva (Ariza)


Náš celodenní výlet začal tím, že jsme ráno vyrazili na autobusovou zastávku. Tam jsme si říkali vtipy a čekali na autobus. Autobusem jsme jeli na náměstí, kde jsme vystoupili. Na náměstí byla zmrzlina, kterou jsme si koupili. Pak začala naše procházka. Šli jsme do lesa, ve kterém nás málem sežrali komáři. Došli jsme k občerstvení, kde bylo hodně jídla a pití. To nás zachránilo. Po občerstvení jsme šli do písečných dun. Mnozí spokojeni nebyli. Všichni jsme se chtěli koupat. Pak jsme konečně došli k místu, kde jsme se koupali. Půlka třídy se koupat nešla potom, co se dozvěděla, že jsou tam ryby. Když jsme šli zpátky, komáři byly ještě horší. Došli jsme na zastávku a tam jsme ve stínu čekali na autobus.



Jak jsem se stal králem - limerik (Ben, Adam K.)


Na expedici jsme hráli kulečník

hrál jsem ho já, hrál ho Damík, hrál ho i Dejvík.

Já jsem se stal kulečníkovým králem

Bylo to však jen málem.

Ale teď jsem zase minecraftový geek.



Popis areálu (Niky, Ilonka)


Celý areál Sládkova statku se nachází na jihu Čech v malé vesničce jménem Sviny. Okolí jsme hned po příjezdu nafotili i dronem.


Když jsme dorazili, tak nás jako první zaujal velký bazén, byl čistý a průzračně modrý. Okolo bazénu byla hezky zarovnaná zelená tráva. Celý statek byl obarvený na žluto s bílými proužky a mnoha okny, které dávala statku pohádkový nádech. Abyste mohli vejít do areálu, museli jste projít velkou dřevěnou bránou, pokud jste šli zezadu, tak jste museli projít kovovou bránou, která byla už nejspíš stará, protože když se otevírá tak vydávala vrzavé zvuky.


Kousek od kovové brány byl prostor, do kterého, když jste vešli, obklopil vás studený stín. V tomto prostoru se nacházel kulečník a stolní fotbálek. Místnost měla růžovo červené zdi a byl tam dřevěný strop. Když do stropu někdo šťouchl, tak z něho padaly malé kousky sena, protože tak byl seník.


V prostoru o pár metrů dále byl pingpongový stůl, tato místnost byla větší než místnost s kulečníkem, měla cihlové zdi. V místnosti se nacházela sauna a starší gauč. Gauč byl hnědý a měl světle hnědé kytičky.


Blíže k obytné části statku se nacházela pergola, pod kterou jste mohli najít dřevěné stoly s dřevěnými lavicemi. Střecha byla průsvitná, ale slunce sem nepražilo. Statek a jeho okolí bylo nádherné, čisté a barevné a ani popisem se nedá popsat, jak byl statek krásný.




Sexuální výchova - vyprávění (Hanka)


,,Cink cink,” zazvonil zvonek, aby oznámil něco důležitého. ,,Sexuální výchova!” vyhrkla jsem a hrnula jsem se ke dveřím. Ostatní děti též vyšly ze svých pokojů a sedly si ke stolu do jídelny. Podívala jsem se na lednici, kde visel rozvrh a podívala jsem se přímo dolů na konec papíru. Dospívání, stálo tam opravdu modrým tlustým fixem.


,,Tak, teď nás tedy čeká povídání o dospívání,” začala Domča a rozdala všem malé prázdné papírky. ,,Rády bychom, abyste na ty papírky napsali to, co vás ohledně tohohle tématu zajímá, takže se můžete na něco zeptat, nebo třeba napište jen téma, co by vás zajímalo." Podívala jsem se na papírek začala jsem přemýšlet. ,,Já nevím, co bych tam měla napsat,” zašeptala jsem. Pak jsem napsala první téma, co mě napadlo. Poté, co každý napsal něco na papírek, ho hodil do kyblíčku a Domča s Lindou si šly sednout ven, aby sestavili ,,tabulku” podle toho, co nás zajímá. Taky jsme dostaly pracovní listy, kde jsme měli přiřadit různé věci, co se dějí v pubertě ke správnému pohlaví. Byly tam věci jako třeba menstruace, mutace hlasu a tak. Poté jsme měli přiřadit jména k různým částem pohlavních orgánů. ,,Co je to noční poluce?” zeptala jsem se, ale nikdo neodpověděl. ,,To bude určitě něco u kluků,” řekla jsem si, a nakreslila k tomu značku pro kluky. A bylo! Jak jsem se později od Lindy dozvěděla.


Poté, co se učitelky vrátily, jsme se začali učit. Začali jsme kontrolou pracovních listů. Pak jsme si o všem ale jen tak povídali. A bylo to fajn, dozvědět se, co člověk v našem věku vědět potřebuje.


Inu, spousta dalších zážitků se do dílek dětí nedostala. Nevadí, třeba děti ještě v budoucnu něco sepíší. Prozatím sdílíme ještě pár fotek, abyste si představili, co všechno jsme za ten týden zažili a snědli :)


Za celou šestou třídu, Dominika