• dominikabalatkova8

Umět se učit a nebát se zeptat

aneb ze Školy Vitae na šestileté gymnázium


Odejít z malé základní školy, kde si mezi sebou tykají dospělí i děti a kde nejsou známky,

na velká gymnázia s formálnějším typem vzdělávání, se může zdát jako velký krok. Laura, Bianca a Stela jsou tři dívky, bývalé studentky naší školy, které si takovou velkou změnu

v letošním školním roce prožily. Jak se jim na gymnáziích daří? A co vnímají jako největší změnu? To vše nám prozradily v rozhovoru.


Pěkné čtení!




Holky, moc děkuji za Váš čas, možná, že ho teď na gymnáziu moc nemáte. Co je pro Vás nyní největší změna?


Stela: Už nemáme matematiku Hejného, ale matematika mě i tak moc baví. Změna pro mě byla, že je to mnohem větší škola, ve Vitae jsme byli ti největší a teď jsme vlastně zase skoro nejmladší.


Laura: Máme více předmětů. ITB je rozdělené, na některé předměty jsou větší nároky a musím tak vědět více informací.


Bianca: Největší změna je jednoznačně množství testů a známek.



Když dostáváte známky, dokážete porovnat systém známkování a slovního hodnocení? V čem jsou podle vás výhody a nevýhody obou systémů?


Bianca: Známky jsou o štěstí, může se mi povést napsat test, ale nemusím to umět. Pro učitele je ale asi lepší dávat známky, jsou efektivnější.


Slovní hodnocení je ale rozhodně upřímnější.

Laura: Známky nedokážou zhodnotit, jak tomu tématu rozumíme. Někdy jsem z diktátu měla třeba trojku, a to jen za dvě chyby. Což mě překvapilo. Ale myslím, že i učitelé dokáží zhodnotit, jak na tom jsme, takže ty známky pak docela odpovídají, nedívají se jen na jeden test.


Stela: Gymnázium je velká škola, asi nejde aby každý učitel psal každému slovní hodnocení. Ale někdy je to známkování divné, třeba u toho diktátu.


Chybí Vám na gymnáziích nějaké znalosti či dovednosti?


Laura: na základní škole jsme neměli fyziku, ale tu máme teď od začátku, takže to asi tak má být. Měla jsem nedostatky v zeměpisu, tolik jsem se nechytala.


Bianca: U mě to byla fyzika, když učitelka rozepsala vzorečky, uměla jsem jeden a prý jsem je měla umět všechny. Některé věci jsme se neučili, některé jsme napřed, tak jak máme trochu přeházené osnovy.


Ano, může to být i tím, že jste odešly v půlce druhého stupně, takže některá témata vám mohou chybět. (pozn. ITB jako předmět integruje naukové předměty do epoch dochází tak k tomu, že témata jsou vyučována v souvislostech, nikoli chronologicky, jak tomu bývá na 2. stupni ZŠ).


Když tu otázku otočíme, je něco, co vnímáte, že umíte lépe než spolužáci a spolužačky?


Laura: Určitě češtinu, spoustu věcí umím a většina je neumí. A to stejné i v angličtině. Také si umím udělat zápisky. To se mi hodí. Máme sice učebnice, ale u hodně předmětů je nepoužíváme, řekli nám, ať je ani nenosíme, a většina učitelů nám nesdílí ani svoje prezentace.


Z výkladu si umím vyfiltrovat, co je důležité. Zapíšu si to a pak se mám z čeho učit.

Stela: Souhlasím s angličtinou, taky jsem v ní oproti ostatním napřed.


Bianca: Mně pomohly prezentace, které jsme ve Vitae hodně dělali. Jsem teď při přednášení sebevědomější. V angličtině i češtině jsem taky napřed. A mám také pocit, že jsem trochu samostatnější než někteří ostatní.


Co víc pozoruju je, že víc kladu otázky, nebojím se zeptat.

A co se týče přístupu školy a vašich nových vyučujících k vám? Je to stejné jako ve Vitae, nebo je něco, na co jste si musely zvyknout?


Bianca: U nás máme méně individuální přístup. Někdy mají učitelé tendence nás brát jako celek, ne jako jednotlivce. Ale s naší třídní máme docela blízký vztah, to je fajn.


Laura: U nás je to tak, že většina učitelů je moc fajn, dá se s nimi dobře domluvit. A pak jsou učitelé, kteří nás berou jako celek, to pak není vždy příjemné.


Stela: Na našem gymnáziu je většina vyučujících moc fajn. Je pár, u kterých ještě nevím, ale jinak mně přijdou vstřícní. Už jsem si na to zvykla, ale ze začátku mi přišlo divné, že nám vykají. A s naší třídní si myslím, že si vztah vybudujeme. Byli jsme i na adaptačním pobytu a tam se nám hodně věnovala.


Čekala jsem, že prostředí gymnázia bude více formální. A to je. Ale zvykla jsem si rychle.

Obrázky ilustrační.


Co je ještě na gymnáziu jiné, než bylo na základní škole?


Bianca: Množství testů. A také to, že na Vitae byla laťka o hodinách nastavena hodně vysoko. Hodiny byly interaktivní, byly tam různé aktivity. A na gymnáziu většinou jen posloucháme prezentace, takže je těžší udržet pozornost.


Laura: My třeba zatím nemáme tolik testů, i když pořád jich je více než na Vitae. Ze začátku jsem se s tím stresovala, ale nyní už to tak neberu je toho hodně, takže v průměru se to vždycky nějak podaří. A kdyžtak si to mohu opravit. A teď už vím, že když se méně stresuju, dělám míň chyb.


Stela: Ze začátku jsem měla pocit, že těch testů je hodně. Ale teď je to lepší. Mám čas se učit, mám už svůj rozvrh, tak je to v pohodě.


A když už jste si nyní ve škole trochu zvykly, dokážete posoudit, zda jste se na základní škole naučily samy sebe učit?


Bianca: Mně moje metody fungují, vím, že stačí si to párkrát opsat, používám pomůcky. Dokážu si ale představit, že když jsme na základce neměli tolik testů, může z toho být někdo ve stresu, že jich je najednou tolik.


Učit se umím. Mám různé metody.

Laura: Někdy mi stačí dávat pozor na hodině, před testem si to jen ověřím. Pak jsou ale předměty, na které se musím učit průběžně. A to se mi ještě ne úplně daří (úsměv).


Bylo pro vás těžké připravit se na přijímačky?

Bianca: Připravovala jsem se doma, měla jsem možnost i ve škole, a možná by mi to i stačilo, ale učit se i doma byla jistota.


Laura: Ano, byla karanténa, nechodily jsme do školy, takže na přípravu byl i čas. Onlinový rozvrh, co jsme měly ve škole, byl kratší.


Stela: Taky jsem se učila doma. Vyhovovalo mi to, jak jsme byly doma. A dokonce jsem chodila i na online kurz.


Moc děkuji za vaše odpovědi a postřehy. Poslední otázka kdybyste měly poradit jednu věc někomu, koho přestup čeká, co by to bylo?


Laura: Že není úplně dobré mít nějaká očekávání. Neměla bych moc vysoká ani nízká očekávání. Osobně jsem se připravovala na horší, než to ve skutečnosti je. Byla jsem tak příjemně překvapená potom, ale ve stresu předtím.


Bianca: Nepodcenit přípravu na přijímačky. A taky nebuď vystresovaný z takových těch stereotypů o gymnáziích. Třeba negooglit recenze o škole, to většinou není stejně pravda.


A také se neboj toho, že by sis neudělal/a kamarády, protože všichni jsou noví a všichni ty kamarády chtějí.

Stela: Ano, to si taky myslím, že si kamarády vždycky najdeme, když jsou noví úplně všichni. Je tam i hodně dětí, nás bylo třicet, tak je velká šance že tam je někdo, s kým si sedneš.


Laura: Nejlepší je si vyhlédnout někoho, kdo už je sympatický ode dveří, když jdeš do třídy, a k němu si sednout. Rovnou se tak skamarádíte.