top of page
  • Obrázek autoradominikabalatkova

Pořád se učím, a ráda!

Rozhovor, který děti původně dělaly pro školní časopis. Nyní si ho můžete přečíst i zde na blogu. Pěkné páteční čtení!


Když jsme společně vymýšleli, s kým udělat první rozhovor do prvního čísla školního časopisu, volba byla jasná. Na zvědavé otázky Lucky Skalské odpovídala paní ředitelka Iveta Jonášová.


Iveto, jaké to je pracovat na této škole jako ředitelka?


Radostné. Mám velikou radost, že tato škola je, že se nám ji podařilo založit a že tady můžeme umožnit tolika dětem (je jich skoro 200) vzdělávání podle těch představ, jaké jsme měli my pro naše tři dcery. Je to hodně práce. Překvapilo mě, co všechno budu muset dělat. Je to o mnoho, o mnoho víc, než jsem si myslela. Zároveň mě to všechno těší. Je to rozmanitá práce, s dospělými i s dětmi. Každý den mi to přináší radost, ale nezastírám, že i starost, co vše by mělo být a třeba ještě není tak, jak bych si představovala. 




Jak dlouho tady pracuješ?


Škola teď běží desátým rokem, takže já už minimálně devět nebo deset let pracuji na tom, aby tato škola fungovala. A možná víc, ty myšlenky na školu vznikaly ještě mnohem dřív.


Proč ses rozhodla být ředitelkou?


I když patřím k zakladatelům školy, přišlo mi to jako pracovní nabídka. Když jsme školu zakládali, domluvili jsme se s jednou paní ředitelkou na dvouleté spolupráci na rozjezdu školy, poté, že budeme včas hledat nástupce či nástupkyni. Ona souhlasila: „Dobře, já to vezmu na dva roky a vy si budete někoho hledat.“ Po roce a půl vzájemné intenzivní spolupráce oslovila mě s tím, že bych prý byla pro tuto pozici vhodná. Já jsem s tím v té době nepočítala, protože jsem měla ještě malé děti. Amálka ani Bětuška ještě do školy nechodily a já jsem se chtěla věnovat jim. Odmítla jsem tuto nabídku a pak jsme vybrali někoho, s kým to bohužel nedopadlo. Znovu tu byla otázka, jestli mám být na té pozici já. Pamatuji si, jak jsem šla ten večer ven a tam při úplňku jsem si v sobě řešila, zda mám vzít tuto výzvu, nebo ne. A tenkrát, při úplňku, jsem se rozhodla, že ano, že do toho půjdu  a že nebudeme nikoho jiného hledat. Neměla jsem zkušenosti, přišla jsem z mateřské dovolené a nebyla jsem si jistá, jestli to budu zvládat. Nějak jsem do toho tehdy naskočila a pořád se učím.


Pamatuji si, jak jsem šla ten večer ven a tam při úplňku jsem si v sobě řešila, zda mám vzít tuto výzvu, nebo ne. A tenkrát, při úplňku, jsem se rozhodla, že ano, že do toho půjdu  a že nebudeme nikoho jiného hledat.

Baví tě tvá práce?


To tady asi zní už od začátku našeho rozhovoru. Baví. Samozřejmě jsem někdy naštvaná, někdy se zlobím, trápím, někdy mě něco mrzí, někdy i pláču, ale převažuje radost z mé, naší práce, pocit smysluplnosti a radost z toho, jak se nám všem společně daří spolupracovat a jakou školu tady všichni společně tvoříme.


Jak dlouho trvá, než se naučíš práci ředitelky?


Já si myslím, že to je nekončící proces. Říkají to i ti nejlepší ředitelé, které znám. Baví mě se stále zlepšovat, pořád na něčem pracovat. V začátcích jsem v sobě mívala více nejistot, nyní to je mnohem lepší. Jsem vděčná za své pozitivní nastavení, kdy se z dění kolem sebe snažím vytáhnout to, co nás může dále posunout. Pořád něco dělám, o něčem v souvislosti se školou přemýšlím a pořád to dělám ráda!


Co ti na tvé práci přijde těžké?


Těžké jsou pro mě proslovy k rodičům nebo i u dalších příležitostí. Není snadné vymyslet, co sdělit zajímavého, důležitého pro všechny, tak, aby to lidi zaujalo. Pak je pro mě složitá orientace v paragrafech, čtení různých vyhlášek. To probírání se v papírech a nařízeních mi nedělá úplně dobře. Jsem více intuitivní člověk. Naučila jsem se ale nebát se říct si o pomoc. I když se nám to daří, pořád mi přijde těžké vybrat dobré učitele. To je čím dál tím obtížnější, protože jich není mnoho. Je dost náročné nakombinovat učitele k sobě do tandemů, aby jim to fungovalo. Je fajn pracovat s lidmi, ale komunikace s nimi občas vezme hodně energie. S někým to je jednodušší, s někým to je těžší. Tohle ale prostě patří k práci manažera, práce ve škole je hlavně práce s lidmi.


Co se ti v tvé práci povedlo?


Hodně věcí. Na začátku jsme měli tři třídy, teď je jich devět. Povedlo se nám vytvořit vlastní školní vzdělávací program, z toho mám velikou radost. Podařilo se nám pojmenovat školu tak, jak ji cítíme, a vytvořit jí hezkou a promyšlenou vizuální identitu. Podařilo se nám zvelebit budovu, udělat nový vstup. To je moje letošní radost. Podařilo se nám obsadit důležité funkce jako výchovný poradce, primární preventistka, ty jsme vůbec ze začátku neměli. Podařilo se nám dobře navázat komunikaci s pedagogicko-psychologickou poradnou na Praze 11. Máme přátelské vztahy s ostatními řediteli škol, s obecním úřadem. Dobré vztahy nemáme tedy jenom uvnitř školy, ale i mimo ni. Daří se nám tady mít děti, které škola baví, i když jsou už ve vyšších ročnících. Samozřejmě nelze to říci o všech, ale u většiny z nich vnímám, že to tak je. Mám také radost z toho, že učitelé tady rádi pracují a neodchází nám do jiných škol. Když se to stane, tak je to třeba kvůli mateřské nebo potřebě změnit profesi. Je to velký a velmi zodpovědný úkol, aby tu učitelé byli spokojení. Tomu věnuji velkou část své pozornosti a úsilí.


Povedlo se nám vytvořit vlastní školní vzdělávací program, z toho mám velikou radost. Podařilo se nám pojmenovat školu tak, jak ji cítíme, a vytvořit jí hezkou a promyšlenou vizuální identitu. Podařilo se nám zvelebit budovu, udělat nový vstup.

Cítila jsem se moc příjemně, když jsem si četla hodnocení České školní inspekce, která nás letos prověřila. Až na několik drobností jsme byli hodnoceni jako škola, která může být inspirací pro ostatní. Není to jen moje práce, je to ocenění pro všechny děti, rodiče, učitele, kolegyně z vedení… ale taky pro mě. Potěšilo mě to.



Je něco, co se ti nepovedlo a co bys ráda změnila?


Kdybych mohla něco udělat znovu, tak by to byla jídelna. Teď vypadá hezky, ale bylo by mnohem praktičtější, kdyby byla oddělená část, v níž se vydává jídlo, od zbytku toho prostoru. Pak by se dal využívat i během dne. Dále bych si moc přála dořešit situaci s paní, která bydlí v prostoru přiléhajícím k naší škole. Obec jí nabízí náhradní byt, ale ona se nechce vystěhovat. Zahrada, tu se nám zatím nedaří dát do lepšího stavu. Teď, když máme za sebou rekonstrukci, tak se na ni možná zaměříme. Chtěla bych tam mít víc zpevněných ploch, protože teď je tam hodně bláta.


Jaké máš plány do budoucna?


Plánů je pořád dost. Rádi bychom s městskou částí prodloužili pronájem školy a zvažujeme další stavební úpravy. Založili jsme teď od září základní uměleckou školu a chceme rozšířit její obory. Máme hudební, ale v budoucnu bychom rádi nabízeli i výtvarný a literárně-dramatický. Moc bych si přála, aby na škole víc fungovala robotika tak, jak jsme ji měli loni.

Plán, který se teď čerstvě podařilo dotáhnout, je čipový systém. Konečně máme zabezpečené vstupy. To mě moc těší. Otázkou stále zůstává střední škola.

Prakticky každodenně se zamýšlím nad tím, jak se nám daří naplňovat náš 7. pilíř, wellbeing, hlavně v souvislosti s učiteli, které považuji za klenoty naší školy. Jak to udělat, aby odváděli stejně dobrou práci a nebyli pořád v tak vysokém pracovním tempu. Budeme pro to muset udělat změny, které zatím nemáme domyšlené. Není to úkol jen na měsíc a asi ani na rok. Ale vím, že tohle všichni potřebujeme.


Jak dlouho tu plánuješ ještě pracovat?


Určitě bych tady ještě nějakou dobu ráda byla. Nejen proto, že vím, že není jednoduché najít lidi, kteří by školu dobře vedli. Plánuji, že tady budu, i když naše dcery odejdou na střední školy. Chci, aby škola fungovala a zlepšovala se dál. Budu pro ni pracovat, dokud mně to bude myslet, bavit a naplňovat a dokud budu vnímat, že jsem škole přínosná. Až zjistím, že je čas, aby tady byl někdo progresivnější, kdo by škole nabídl novou energii, tak se toho s pokorou vzdám. Ráda vedení přenechám někomu, kdo by ji mohl rozvíjet, protože mám tu školu opravdu moc ráda.


Pořád něco dělám, o něčem v souvislosti se školou přemýšlím a pořád to dělám ráda!

Děkuji moc za rozhovor.


Já také děkuji.




Více o našem školním časopisu – a celé jeho první číslo najdete také na webu!





Zajímá vás, co o nás napsali jiní? Podívejte se na život ve škole očima novinářů!




Comments


bottom of page