• zanetakmetova2

Náš první týden ve škole

Na začátku prvního týdne školy jsme přivítali naše prvňáky, kteří slavnostně mohli započít své putování po cestách poznávání, objevování, vzdělávání se. Děkujeme ještě jednou všem rodičům a rodinám, studentům starších tříd a kolegům, kteří nás přijali mezi sebe a bez jejichž účasti by dlouho očekávaný začátek první třídy byl poněkud osamělý.

Společného času jsme neměli možná tolik, kolik bychom na všechny hry, aktivity, povídání a práci potřebovali, ale i přes to jsme ho prožili naplno. První týden probíhal hodně ve znamení seznamování se se spolužáky, povídání, objevování prostoru třídy i školy a jejího okolí. Vyvozovali jsme pravidla, bez kterých jsme zjistili, že by to možné nebylo, a aby nám bylo ve škole spolu dobře, povídali jsme si o nich. Díky nacvičeným scénkám od třeťáků (které nacvičili speciálně pro nás), jsme se mohli podívat na to, jak mohou vypadat situace, kdy pravidla děti či dospělí nedodržují.


Nemohlo samozřejmě chybět ani řádné seznámení s oblíbeným prostorem školy, tedy školní jídelnou. Mohli jsme si vyzkoušet, že naše ISIC kartičky fungují tak, jak mají. Už víme, kde najdeme vše potřebné k obědu a kam odnášet nádobí. Zkrátka a dobře už víme, jak se o náš společný celoškolní prostor starat a udržovat ho i pro další děti.


Vyzkoušeli jsme zbrusu nové podsedáky do ranního kruhu, rozložili jsme si krabice a připevnili si na ně naše jmenovky. Boxy jsme již mohli naplnit prvními věcmi, které si postupně rozdáváme a seznamujeme se s nimi. Tak jako například s naším úplně prvním dílem matematiky, kde jsme se učili orientovat se a pokračovat v tom budeme i během příštího týdne. Aby matematice nebylo smutno, rozdali jsme dětem písanky s uvolňovacími cviky. V krabicích si ve třídě mohou děti nechat, co potřebují, včetně penálu.


Už víme, jak začínáme výuku. Krásně nám zní naše zvonkohra, která dodává celému prostoru třídy krásný a nezaměnitelný tón. Víme, že když se rozezní, bereme si podsedák a jdeme do kruhu, který má prozatím tvar spíše vajíčka či šišky. Učíme se v kruhu i vydržet a vzájemně si naslouchat a nechávat prostor tomu, kdo zrovna mluví (protože mluví jen jeden). Máme už i svůj vlastní mluvící kámen. Máme svou třídní písničku a ranní průpověď už se rovněž stává naším pravidelným rituálem, který si zajisté každým opakováním jen a jen budeme osvojovat. Oslavili jsme společně první narozeniny a prožily narozeninový rituál, který sice tak často dělat nebudeme, ale příležitostí k jeho nacvičení budeme mít během roku více než dost.


Při pátečním dni venku jsme jako správní detektivové pátrali v okolí školy. Počkat! My vám to ještě neřekli? My totiž letos budeme takovými lesními detektivy, kteří budou pátrat, zkoumat a objevovat a… A uvidíme, co vše ještě takoví detektivové vlastně umí a co vše se naučí a vypátrají. Co je ale už teď nad slunce jasné, je, že ti naši detektivové ze stříbrné třídy jsou pořádně zvídaví a jen tak něco jim neunikne. V pátek jsme udělali už i druhou stránku našich budoucích knížek s římskými čísly. Umíme už tedy bločky zapsat římskou číslici jedna i dva. Bezpečně však poznáme i další čísla, trénovali jsme podpisy, paměť, orientaci v prostoru a další a další věci, které budeme jen a jen rozvíjet dál. Moooc se na to těšíme! První společný týden je tedy za námi a nezbývá nám než nedočkavě vyhlížet další týdny, které jsou teprve před námi.