top of page
  • Obrázek autoraZuzana Loudová

Moje cesta k učitelství - ve čtyřiceti jsem udělala životní změnu

Přečtěte si inspirativní rozhovor s Renatou Pospíšilovou, třídní tandemovou učitelkou druháčků ve Škole Vitae. Popisuje své zkušenosti s přechodem do školství, výzvy, kterým čelila, a jaké hodnoty jsou pro ni v učitelství důležité.


tandemová učitelka

Co Tě přimělo opustit Tvé původní zaměstnání a rozhodnout se pro kariéru v učitelství?


Oblasti vzdělávání se věnuji dlouhodobě, od té doby, co mám děti, takže přibližně dvanáct let. Vždy mě bavilo pro vlastní děti chystat výukové materiály, učit se s nimi. Potom však přišla doba covidu. Děti zůstaly doma, a já jsem začala naplno s jejich výukou.

Postupně se k nim přidaly i děti mé sestry a kamarádů a já přišla na to, že mi tahle práce dává velký smysl. Právě proto jsem se rozhodla udělat radikální krok a ve svých skoro čtyřiceti letech jsem změnila kompletně profesi. Hlavním důvodem pro mě byla smysluplnost práce. Tato změna by však nebyla možná bez podpory mé rodiny.


Vzpomeneš, jaký byl vůbec první impuls, kdy ses rozhodla změnit profesní dráhu?

Jsem typ člověka, který se rád vzdělává. Nicméně jsem váhala nad myšlenkou zahájit formální studium na vysoké škole. Hledala jsem alternativní způsoby, jak vstoupit do školství. Měla jsem štěstí na dobu, kdy učitelé byli všude potřeba, a tak mě přijali na první základní škole téměř okamžitě. V lednu jsme rozhodnutí udělala a v dubnu už jsem byla třídní druháčků na státní základní škole. Naskočila jsem rovnou do online výuky, do třídy k dětem, které jsem neznala a ony neznaly mě. 

Prvním impulsem byl rozhovor s kamarády o českém školství. O jeho nastavení, o tom, že se nám některé věci v něm nelíbí. V tu chvíli jeden z mých kamarádů prohlásil: „Tak běž a změň to.“ To mě motivovalo k zamyšlení nad tím, proč to nezkusit.

To musela být náročná zkušenost. 


Ano, to byla. Ale časem zmizely i ty moje obavy a strachy – skočila jsem rovnou do rozjetého vlaku, neměla jsem moc času nad tím přemýšlet. Člověk naskočí a už se veze. Jsem ale velmi ráda, že jsem tuhle změnu udělala. 


Co se Tvého vzdělání týče, vím, že máš zkušenosti s kurzem asistentky pedagoga i s dalšími vzdělávacími semináři. Vzpomeneš na nějaký, který bys nyní řekla, že Tě opravdu posunul, pomohl Ti ve své praxi? 


Kurzy jsem si vybírala na doporučení – navštěvovala jsem různé školy a prozkoumávala metody výuky, které mi připadaly smysluplné. Největší přínos mi však přinesl program Učitel Naživo. Do něj jsem se dostala po pohovoru s paní ředitelkou Ivetou od nás z Vitae. Před třemi lety jsem byla na pohovoru právě ve Vitae, na začátku své pedagogické dráhy, a ona mě tehdy odkázala na tento program. Tato zkušenost mě skutečně za dva roky posunula velmi dopředu. Následně jsem se do Vitae vrátila již jako učitelka druhé třídy.


Kromě Učitele Naživo měli velký vliv na mé pojetí učitelské profese školení zaměřená na Kritické myšlení, Hejného metodu v matematice, badatelskou výuku, v oblasti sociálního a osobnostního rozvoje dětí program Zippyho kamarádi. Velkou inspirací pro mě byla také letní škola Začít spolu. Jsem ráda, že jsem nešla cestou pedagogické fakulty. Díky Učiteli naživo jsem nyní kvalifikovaný pedagog. 


Učitel naživo je nyní známý program, i my s ním ve Vitae máme zkušenost, jsme provázející školou. Mohla bys popsat, jak náročné je tento program projít? Co to obnáší? 


Prvním krokem je výběrové řízení, kde člověk musí opravdu odhalit svou motivaci k učení. Probíhá několika koly a je docela náročné.

Je to dvouletý program. Jednou týdně člověk učí žáky ve vybrané škole, jednou za čtrnáct dní je odpolední program, jedenkrát měsíčně víkendový blok a samostatné úkoly. Vše je ale velmi praktické a smysluplné. Program mě naučil pracovat s cíli výuky, rámcovým a školním vzdělávacím programem, učit formativně a spoustu dalšího. Během těchto dvou let jsem měla možnost docházet na náslechy kolegů do hodin, navštívila jsem mnoho různých škol a učitelů. Myslím, že je to v ČR nejlepší program pro lidi, kteří se rozhodnou pro změnu profese a chtějí jít učit.


Byly nějaké výzvy, kterým jsi čelila během Tvého přechodu do školství? Jak se Ti podařilo je překonat?


Každý den jsem čelila novým výzvám. Zejména první setkání s třídou bylo náročné – získat „kontrolu“ nad dětmi. Vidím to jako hlavní výzvu začínajících učitelů – jak vytvořit bezpečné prostředí ve třídě, nastavit hranice. Teprve díky programu Učitel Naživo jsem objevila, jak na to. První tři měsíce na první škole byly náročné, i když jsem měla všechno připravené, tak hodiny se mi rozpadaly, protože se děti necítily bezpečně, nedokázaly pracovat ve skupinách, nikdo je k tomu předtím nevedl. 


Dodnes považuji tuto zkušenost za nejvýznamnější – nemohu učit, dokud ve škole není nastaveno bezpečné prostředí a zdravé vztahy, které dětem poskytnou pocit bezpečí. Bez tohoto základu to prostě nejde. Stejně tak i učitel – musí se cítit podporován kolegy i vedením školy, aby mohl svou práci vykonávat optimálně. A to bylo hlavním důvodem mého odchodu ze státní školy.


Kam mířily Tvé kroky dál? 


Do svobodné školy, kde je to zase jiný systém. Je skvělé, že tu tato volba je, že děti i rodiče mají možnost sami promyslet, do jakého systému školy se vydají. Ale tento systém nebyl pro mě.

Jsem docela organizovaný člověk a pro mě je důležité mít ve výuce stanovené cíle a plánovat postup, jak k tomuto cíli dovést postupně všechny děti. To mi ve svobodné škole chybělo.


Mezi klasickou školou a svobodnou školou jsi tedy našla Vitae?


Ano, přesně tak. Myslím, že jsem našla své místo. Zde ve Vitae mám cestu a cíl a vím, kam směřuji. Mám k dispozici plán v podobě měsíčních epoch, což mi umožňuje sledovat, kde jsem s dětmi začala a co nás čeká dál. Náš školní vzdělávací program stanovuje, co a kdy učit, ale zároveň mám spoustu volnosti v tom, jak to budu dělat.


Například v září jsme se s kolegyněmi rozhodly, že výuku budeme více orientovat na čtení a psaní ve spojení s kritickým myšlením - postupně jsme do výuky zaváděli tyto prvky. V rámci Vitae máme možnost zkoušet a implementovat inovativní prvky do výuky a máme podporu jak ze strany kolegů a kolegyň, tak i vedení školy.


Děti hodně baví i Projekty. Letos jsme Projekty pojali skrze kooperaci dětí ve skupinkách. Děti chodí do dílny – tam mohou být kvůli bezpečnosti jen čtyři. A zbytek třídy se také rozdělil do skupinek – pravidelně se v nich během roku střídají. K dispozici mají různé aktivity, první hodinu se vždy naučí novou dovednost a pak ji využijí v rámci samostatného malého projektu. 


Cílem tak vlastně není produkt, ale získat dovednosti – jak ty praktické, jako je práce se dřevem, modelace či jiné rukodělné činnosti, tak ty projektové: vytvořit si plán projektu, rozmyslet jeho cíl, určit si zdroje a zhodnotit výsledek. Děti také cílí na kompetence: pracují ve skupině, učí se komunikaci, samostatně řešit problémové situace atd. Postupně je tak připravujeme na to, že budou dělat vlastní složitější projekty. 


Renčo, vy jste ve třídě tři. Máte tandem a také je s vámi ve třídě asistentka. Jak to funguje na place? Jak Ti v tomto nastavení je? 


Moc dobře. I to byl důvod, proč jsem se rozhodla pro práci ve Vitae. Již během programu Učitel Naživo jsem pracovala v tandemu s provázející učitelkou a spolužačkou, na základní škole jsem měla asistentku. Vlastně si ani nedokážu představit vyučovat samostatně.


Považuji to za velkou výhodu. Samozřejmě na začátku bylo potřeba najít způsob spolupráce, ale všechno je o komunikaci. Možná to není pro každého, někdo se může potýkat s obtížemi dát druhému prostor, dohodnout se na všem. Ale my jsme časem našly soulad a oči kolegyň ve třídě jsou pro nás neocenitelné.


Tato spolupráce nám umožňuje dělení třídy do menších skupinek. Ve skupinkách o osmi dětech dokážeme lépe individualizovat výuku, podle potřeb jednotlivých žáků – dětem tak můžeme poskytnout úkoly odpovídající jejich úrovni a umožnit jim zažívat úspěch.


To je moc prima. Dokázala bys ještě popsat, jakou podporu jsi získala od Školy Vitae během Tvého příchodu a jak Tě škola podporuje v současné době?


Velkou oporou pro mě ve Škole Vitae je jasně stanovený školní vzdělávací program. Je pečlivě vypracovaný a obsahuje jasně definované cíle výuky. Víme, co a kdy máme učit. Avšak způsob, jakým se k těmto cílům s dětmi dostaneme, je plně na nás. Právě tato flexibilita je pro mě neocenitelná – můžeme experimentovat s různými metodami výuky, zjišťovat, které fungují nejlépe, a pak tyto zkušenosti sdílet a reflektovat s kolegy a kolegyněmi.


Ve škole vždy najdu někoho, kdo mi pomůže, ať už mám otázky nebo potřebu konzultovat. Mám k dispozici přípravy a tematické plány od kolegyň ze stejného ročníku. Cítím podporu nejen od vedení školy, ale i od kolegů a kolegyň.

Jakou radu bys dala lidem, kteří uvažují o kariéře v učitelství, zejména těm, kteří přemýšlejí o změně kariéry?


Běžte do toho, stojí to za to. Pokud tomu člověk věří, myslím, že to vždycky jde. Je to o vnitřní motivaci, jako u dětí, člověk to musí chtít dělat a věřit ve smysluplnost této práce, vnější motivace asi fungovat nebude.


Jaké jsou podle Tebe klíčové hodnoty, které by měly učitelé zastávat?


Myslím si, že učitel by měl být empatický – schopen navázat vztahy s dětmi. Jeho zaměření by mělo být na potřeby dětí, nikoli na jeho vlastní. Nastavení bezpečného a podpůrného prostředí, o kterém jsme již mluvili, je základem toho, co by mělo být v škole prioritou.


Jak vidíš budoucnost vzdělávání a jakou roli v ní chceš hrát?


Budoucnost vidím velmi pozitivně. Snažím se navštěvovat různá školení, na kterých potkávám nadšené a inspirativní učitele. Znám spoustu učitelů, kteří se snaží neustále posouvat vpřed nejen sebe, ale i české školství. 


Osobně ráda sdílím materiály a zkušenosti s ostatními učiteli. Věřím, že mám svou roli právě ve společném sdílení s učiteli, napříč různými typy škol. Samozřejmě také vidím svoji roli ve vlastním učitelství – dělám to, co dělám, protože mě to moc baví.





Zaujal Vás náš přístup? Přidejte se k nám! Právě hledáme nadšeného učitele či nadšenou učitelku informatiky pro 2. stupeň!






Comments


bottom of page