Únorový družiblog

Tak k nám do družiny přišel únor. A co jsme v lesní družině zažili? 

Tak třeba tento den, den všech Matějů.

„Kam dnes půjdeme?” ptaly se děti. 

„Nedaleko jsou ovečky, tam bychom mohli jít”, padl jeden z návrhů. Děti zajásaly a o směru dnešní lesní družiny bylo rozhodnuto. Vydali jsme se za zvuku bubnu za ovečkami.

Ovečky už na nás čekaly. Děti si je skrz plot hladily a moc se jim líbily. Také jsme si ujasnili, že ta malá ovečka není kůzlátko, ale jehňátko a vyprávěli jsme si, kdo už někdy hladil ovečky a kde to bylo. Děti se sháněly po něčem, čím by ovečky nakrmily, trávy však v okolí moc nebylo. Pytel se suchým pečivem, který byl připevněný na plotě na suché pečivo, byl prázdný. Škoda, krmit ovečky nebudeme, pomyslela jsem si. 

Nevím, jestli to bylo tím dnem všech Matějů, nebo tím místem … Najednou k nám přišel starší pár, vytáhl z tašky mrkve a suchý chléb a podával je našim dětem. A šlo se krmit.

S hrdostí mohu říci, že děti máme bystré a syté, neboť žádné z dětí se do mrkve nezakouslo, ale všechnu děti začaly s díky krmit ovečky. 😀

Když zásoba pečiva a mrkve došla, ještě jednou jsme poděkovali dárcům a proběhlo hlasování, kam půjdeme dál. Většina dětí chtěla na Milíčovský kopec. Jenže…šli jsme na kopec přes les a jen ten, kdo s námi ještě v lesní družině nebyl, neví, že Milíčovský les je kouzelný. Když už do něj jednou vstoupíte, tak se vám z něho nechce. Je tam tolik věcí na objevování a hraní. A děti už na kopec nechtěly a že zůstaneme tady. A tak jsme tady - v lese - zůstali. Vytvořili jsme kroužek na zopakování pravidel, děti snědly svačiny a začaly prozkoumávat nejbližší okolí. Zkoumali jsme stromy, hrála se Cukr, káva....a někdo na zloděje a lupiče. 

„A co to máš v batohu?”, zeptalo se mě jedno z dětí. „Júúúú, to je provaz, budeme s ním točit…” 

A tak se šlo točit, kdo chtěl, mohl se přidat. Někdo podbíhal, někdo přeskakoval. A čas nám utíkal, jak písek mezi prsty.

„Bum, bum, bum,” ozval se zvuk bubnu a všem bylo jasné, že hraní v lese končí.

„Ach joooo, už musíme jít zase do školy?”

V závěrečném kroužku děti sdílely, že se jim v lese moc líbilo a že jim to zase rychle uteklo. „Tak kamarádi zase příště.” A za zvuku bubnu jsme opouštěli lesní místečko. 

A víte co se v únoru ještě přihodilo?

Vykvetly nám na naší školní minizahrádce sněženky. A protože jsou moc křehké a nohy našich školáků velké a těžké, vyrobily děti ve družině kolem sněženek oplocenou zahrádku. Je to krása, jen se sami podívejte.

Krásný začátek jara za družitým přeje

Aneta